sobota 10. ledna 2015

POLÉVKA Z DOMÁCÍHO KVASOVÉHO CHLEBA

Co s tvrdým domácím kvasovým chlebem? Přece ho nevyhodíme!
Tuto otázku jsme řešili po 5 dnech půstu. Při návratu z půstu byl náš dobrý domácí chléb tak 10 dnů odleželý. Dá se sice s velkým úsilím krájet na tenké plátky a pak pracně žvýkat, ale bylo ho na dva lidi celý bochník. To je až příliš :-). Uvažovali jsme, zda ho rozmočit a pak sníst. Abychom však měli krásný požitek z jídla, chtělo to nápad. Vzpomněla jsem si na "krkonošské kyselo!" To by mohla být přece, tak trošku alternativa.


Potřebné suroviny:

- 6 hrsti na kostky nakrájeného tvrdého domácího, kvasového chleba
- trocha řepkového oleje do hrnce
- 1 petržel
- 1 mrkev

- 1 cm plátek celeru
- 1 cibule
- 3 stroužky česneku
- 2 pol. lžíce majoránky, troška drceného kmínu
- 2 pol. lžíce kvalitní japonské sójové omáčky (Tamari, Shoyu ) - trošku dosoluje jídla
- 1 hrst sušených hub - na 2 hod. namočíme předem
- 2 vejce domácí od sousedů
- zelenou nať petržele pro konečnou úpravu- mořská sůl

Postup:
Do 3l hrnce dáme na dno olej a rozehřejeme. Přihodíme na kolečka nakrájenou cibuli a smažíme. Až začne vonět, osolíme a ještě přibližně 3 minuty restujeme. Potom přidáme na kostičky, nebo kolečka nakrájenou kořenovou zeleninu a vše restujeme, až začne trochu vonět. Přidáme kostičky chleba a houby i s vodou, ve které byly namočené. Vzápětí dolijeme horkou vodou do 3/4 hrnce. Přihodíme ještě utřené stroužky česneku, kmín, přiklopíme poklici a vaříme minimálně 15 minut. Pak rozmícháme v hrnečku 2 vejce se špetkou sole a do polévky zvolna za stálého míchání vlijeme. Necháme provařit asi 5 minut. Nasypeme majoránku. Tu jen lehce necháme probublat a sundáme z ohně. Ochutnáme a dochutíme (zdravou) sójovou omáčkou. Polévka je patřičně hustá a sytá! Můžeme podávat třeba s nasekanou zelenou petrželovou natí .......





Tuto polévku by se dalo uvařit i bez kořenové zeleniny.
Přejeme Vám dobrou chuť :-)


čtvrtek 8. ledna 2015

LIDSKÉ EGO - VRCHOLOVÝ PREDÁTOR PLANETY ZEMĚ!

Lidé, máte ze sebe dojem, že jste vrcholoví predátoři planety Země? Já teda určitě ne!

Podle mě není člověk žádným přirozeným vrcholovým predátorem a jen si na něj hraje! Vždyť k tomu ani není přece přírodou nikterak vybaven. Nemá vystouplé špičáky, nemá drápy, neumí rychle běhat a má problémy chytit i utíkající slepici. Nemá jedové zuby, silné tělo na to, aby svou oběť obmotal a uškrtil, a ani tělo vyvinuté pro život a lovení potravy ve vodě. Nemá ani nic jiného, přirozeného, poskytnuto samotnou přírodou. Omlouvám se. Zapomněl jsem na jedno. Vyvinutý mozek jinak, než mají zvířata a ostatní živé bytosti! Když tak sleduji, co se kolem nás všechno děje, přijde mě spíše přirozené, že vrcholovými predátory planety Země se stala jen lidská nezkrocená EGA, která to duším lidí pouze denně našeptávají a lidé to již považují za přirozenou pravdu! Lidé do role vrcholových predátorů pasovala dle mého názoru jen jejich EGA, která nemají masy lidí ještě pod kontrolou a jsou jimi ovládáni. EGA se nedá zbavit a je naší přirozenou součástí. Ale být ovládáni EGEM, pro mě znamená nebýt plně svéprávnými a hlavně nebýt v součinnosti s přírodou a Matkou Zemí.

Místo pralesů plantáže palmy olejné
Bohužel to ještě velká většina lidí nedokáže plně rozlišit a podle toho to vypadá. Mnozí ti, co už nějak vnitřně alespoň trochu ucítili, že je to jinak, než že jsme ti vrcholoví predátoři, se ale ještě vesměs vezou v programech tohoto systému, ve kterém žijeme. Je jím sice velmi líto těch vykácených pralesů, zničených nádherných divokých přírodních ploch, denně v obludných rozměrech vražděných zvířat, jak v mořích, tak i na souši. Bez citu, rozvahy a vyššího smyslu pro společné dobro.

Hromadný, tak zvaný lov
Sice mnoho lidí vnímá, že zvířata přichází o život nepřirozeným, bezcitným způsobem, ale pokud si před tím zakryjí oči, tak si ten kus koupeného masa z hypermarketu na talíři velmi rádi vychutnají! Ale co by se dělo, kdyby takovým lidem někdo zastřelil jejich domácího mazlíčka s tím, že ho s chutí sní? Fotku povražděných psů a koček na kuchyňském stole v čínské restauraci jsem se však raději do tohoto článku neodvážil dát. Ale proč? Vždyť je to přece přirozené zabít jakékoliv zvíře z pozice největšího predátora planety Země, rozporcovat, usmažit a sníst. Na nás přece nikdo nemá, protože nemáme sice vybavení na přirozený lov pro své přežití, ale zase máme pušky, kovové pasti, sítě v mořích .... a rozum ovládaný převážně egem! Nevnímám problémem v tom, že lidé jedí maso. Ale vnímám problém v tom, jak se maso "vyrábí". V jakých zvířata žijí podmínkách, jak jsou živená, jak je s nimi zacházeno a jak jsou nikoliv s úctou zbavena života ve prospěch života dalšího, ale vysloveně zavražděna!

Dívka se zálibou střílet velká zvířata
Ale co by se dělo, kdyby takovým silným a neohroženým predátorům najednou z ničeho nic někdo vykácel jejich nádherný rozsáhlý sad, protože potřebuje vysadit hospodářské plodiny, které bude ve velkém zpracovávat i přes to, že výrobky z nich nejsou pro lidské organismy zdravé? Myslím, že v tomto případě by lidé najednou začali jednat úplně jinak, protože by jim někdo sáhl na "jejich hmotné statky", na kterých lpí.

Bachyně si dovolila bránit svá mláďata
Říkáme si vrcholoví predátoři, ale když se ocitneme tváří v tvář opravdovému predátorovi, či velkému zvířeti, máme většinou nasr.... v gatích, pokud u sebe nemáme nějakou výkonnou pušku, či kulomet! A kde je přirozené propojení s Matkou Zemí a cit pro začlenění do koloběhu přírody? Ten nám asi někdo sebral. A kdo? Soused? To asi ne. Sebral nám jej neustále se vyvíjený a modernizovaný systém ve kterém lidstvo žije už stovky let a který nám nepřirozeně určuje denní náplň každého dne okořeněnou záští, zlostí, nevraživostí, chamtivostí a nenasytností. A k tomu nám v této moderní době ještě denně přes média říká, co je správné, co si máme myslet a hlavně, co je IN, abychom nebyli před ostatními lidmi za šašky! A naše EGA jásají, jakou mají nádhernou úrodnou půdu pro svůj růst!

Byl jsem se mimo jiné aktivity několikrát za život podívat i na jatkách. To vám povím, zápach smrti, stresu ..... No hnus! K tomu jsme s manželkou žili před několika lety rok na eko farmě a měl jsem tu čet být s mnoha zvířaty od okamžiku jejich narození, do okamžiku jejich nepřirozené smrti. Chodil jsem s nimi na pastviny, pobýval ve stájích a dokonce jsem třeba ovečky a kozy vedl až k člověku, který je způsobem "košér" podřezával a porcoval pro strávníky na maso. V tu dobu jsem jedl maso, ale už jen 1x týdně.

Nevím proč, ale toto co jsem zde denně prožíval mě díky těm zážitkům už nepřišlo nikterak normální. Měl jsem tu čest se z blízka dívat do očí mnoha zvířatům při prvních krocích na tomto Světě po jejich narození. V okamžiku, kdy byly na volných pastvinách, v ustájení a i v okamžiku jejich smrti. Ten rozdíl jejich pohledů mě přivedl na jinou cestu. Protože v jejich pohledu, když jim řezník "suše" podřízl krk a život z nich začal vyprchávat jsem mohl zřetelně číst tato slova! PROČ? PANE BOŽE PROČ? 

Lidé přece nejsou na této planetě proto, aby vše živé, co si neříká a nevypadá jako člověk bez citu vyvraždili a snědli! Nebo rozvrtali planetu a vyndali z ní nerostné bohatství, udělali všude hospodářské plantáže ve jménu zisků a jejich obludných, nepřirozených ekonomických záměrů!!!

Jak by vám bylo?
Neodsuzujme je však za to, co tito lidé činí. Jen pojďme společně takovým lidem s láskou a respektem k nim samým ukázat, jak to doopravdy je. Oni nejsou všichni zlí. Oni jsou jen nevědomí, omámeni a vedeni svým nezkroceným EGEM.

Zkusme si všichni konečně uvědomit, komu opravdu patří příroda, nerostné bohatství a další dary Matky Země. Jen nadnárodním korporacím? Mocnářům, nebo lidským takzvaným lovcům? Nebo všem živým bytostem na této planetě žijících? Howgh.

sobota 3. ledna 2015

Naše cesta k jinému způsobu života a myšlení

Jaká že byla naše cesta k jinému způsobu života a myšlení?


Ten, kdo nás osobně zná, tak ví, že naše cesta ke změně, jinému způsobu myšlení a života nebyla vždy jednoduchá. Mnohdy jsme chodili po cestách, které neměly měkký povrch a velmi často jsme zaškobrtli o kdejaký kámen, spadli do nějaké stoky, či zapadli do bahna. 


O naší cestě, respektive jejím začátku a průběhu trvajícím přibližně 20 let jsme napsali elektronickou knihu - E-BOOK, kterou si každý může jednoduše stáhnout zde, nebo nově na našem blogu a přečíst.


Od doby, kde končí naše popsané vyprávění o naší cestě se za každý měsíc našeho života přihodilo tolik událostí, jako v minulém období za rok, možná ještě déle. Nevěděli jsme v tu dobu, čím to přesně je. Zda zrychlením času, změnou našeho způsobu života, či jinými změnami v celém Vesmíru, které nemůžeme ovlivnit a pořád se všude o nich píše. Bylo, a je to ve své podstatě úplně jedno. Události se dějí a na nás lidech je, abychom si je prožili, radovali se z každého dne a také se z toho, co přichází dostatečně poučili. 


Bylo by to všechno opět na velmi dlouhé psaní o tom, co se dělo dále. Proto jsme velice rádi, že o kousíčku našeho života, který v čase zde pozemském trval přibližně rok, natočila pořad pod názvem Bydlím na Bydlině i Česká televize. Bylo to nádherné období a velmi rádi se vracíme na místo činu k našim přátelům, se kterými si bezvadně rozumíme. Jsou to skvělí lidé a možná, možná, že až jednou budeme mít touhu se někde usadit .....

Zatím jsme však pořád nabiti tím, co se děje každý den okolo nás a tím, jak nyní žijeme. Není to pro mnoho lidí pochopitelné, protože žijeme úplně jiný způsob života, než převážná většina populace. Bez trvalého domova, pravidelných a pro "normální život" standardních příjmů. Neříkáme, že je to pořád jen skvělé a jednoduché a že nám peníze k životu občas nechybí. Ale i tady v ČR žijí lidé, kteří  v případě nouze pomohou a za odvedenou práci poskytnou jídlo, střechu nad hlavou i vlídné slovo. A to je přece velmi dobrá zpráva ukazující pozitivní změnu! Určitě nejsou všichni takový, co by po lidech, kteří v tomto úžasném systému finančně (nikoliv lidsky) zkrachovali házeli jen samé kamení a odsoudili je v okamžiku, kdy je uvidí. Je starou indiánskou pravdou, že "Nemá mě právo soudit ten, kdož v mých mokasínách denně nechodí". A zase, jako i jindy zde platí ten úžasný a velmi poučný vesmírný zákon energie, že to, co člověk ze sebe vyzařuje se mu v zesílené míře vrací zpět. 

Dny ubíhají už možná rychleji, než voda v potoce a my s manželkou spolu žijeme již více než 27 let. Z dřívějšího společného podnikání a soutěživého prostředí jsme po 18ti letech odešli prakticky ze dne na den. Po této části života jsme se však měli tu čest potkat s velikou spoustou úžasných lidí, jak soukromě, tak i u několika velmi zajímavých projektů, kde jsme jakožto dobrovolníci vypomáhali a dělali to, co nám přináší radost a dává nám to smysl z hlediska propojenosti s Matkou Zemí, kterou již mnoho let cítíme, jako naší živou součást. Vnímáme velmi intenzívně její stav a to, jak se lidstvo k této naší Matce chová. Na svých cestách životem jsme už pochopili mnohé. Pochopili jsme, že vše je živé a my lidé, zvířata, další živé bytosti i sama příroda společně jedeme na lodi s názvem PLANETA ZEMĚ. Respektive, že my všichni jsme PLANETA ZEMĚ. 


A tak jak to bývá, lidé si přitahují to, co vyzařují. Na podzim roku 2013 jsme se prvně osobně viděli s představiteli projektu Green Life, kteří přednášeli o tom, jak zachraňují deštné pralesy a ohrožené druhy zvířat. Prostě chrání divokou přírodu na Sumatře a nechávají ji ve své úžasné divokosti bez jakýchkoliv hospodářských, či jiných drastických zásahů. A to nás vnitřně velmi oslovilo. Projekt Green Life a výchovně vzdělávací projekt pro děti a mládež, Nejbohatší ekosystémy planety Země, se včetně Milana a Zuzky, kteří je vytvořili dostali ihned do našich srdcí.

Celý následný rok jsme se s Milanem, Zuzkou a programy na záchranu divoké přírody průběžně společně potkávali na různých místech ČR. C
htěli jsme pomoci dobré věci a jednoho dne slovo dalo slovo a stali jsme se dobrovolníky. A tím vlastně i součástí tohoto úžasného projektu, respektive projektů. Green Life a NEPZ

Takže nyní žijeme dále svůj svobodný způsob života a děláme činnost, která nás naplňuje, baví a dává smyslu nejen nám, ale cítíme, že i planetě Zemi a celému Vesmíru. 

Pojďme prosím společně měnit vědomí, že není ona Země, příroda, zvířata a někde vedle nich, mimo klece žijeme my lidé, ale že jsme všichni jedno a velmi úzce spjati s planetou Zemí! Darujme planetě Zemi a tudíž i sobě samým dárek. Chraňme divokou přírodu na celé planetě! To přece stojí za to, dát dárek Zemi a zároveň zachránit sami sebe!


Petr a Ewa Kvasničkovi