neděle 25. ledna 2015

JSME TVŮRCI A DENNĚ OVLIVŇUJEME VŠE, CO SE DĚJE

My lidé jsme ze své podstaty tvůrci! Každý máme denně právo a možnost tvořit. Denně svými myšlenkami a činy ve hmotě ovlivňovat to, co se okolo nás i na druhé straně planety Země děje. Máme do jisté míry denně možnost ovlivňovat, co se děje s přírodou, Matkou Zemí, se zvířaty a nakonec i s ostatními lidmi. Vždy a všude se děje vlastně jenom to, co jako lidstvo sami chceme a dovolíme, aby se dělo. Tak proč si vůbec stěžovat na to, jak to okolo nás funguje, či nefunguje? Vše sami ovlivňujeme a vytváříme, i když si to ani neuvědomujeme a přesto, nebo právě proto necháváme hrstce lidí za nás, a bez nás rozhodovat, a mnohdy ve velkém ničit, namísto našeho přirozeného, proaktivního, niterně přirozeného procesu tvoření a spolutvoření v souladu s Matkou Zemí.

Tvoříme denně každým okamžikem a ani o tom nevíme. Tvoříme vlastně například i tím, co a kde nakupujeme. I tím, co a jakou formou spotřebováváme a využíváme. Planeta Země však vypadá tak, jako bychom si tento náš dar tvoření nějak mnoho neuvědomovali, nebo ho ignorovali! Jako bychom byli někde zavření. Odděleni od okolního Světa, od přírody i zvířat. Jako bychom byli někde v osaměním zavřeni za sklem a koukali se , co se to tam venku vlastně děje....... Jako bychom měli nějaké klapky na očích a viděli jen na několik metrů před sebe. Pokud takové klapky na očích máme, kdo nám je dal? My sami? Nebo někdo jiný?

Ještě jsem se nesetkal v přírodě s žádným tvorem, který by sobě samému v tomto směru cokoliv omezoval. Zakrýval si oči, aby něco neviděl, či si zacpával uši před tím, co nechce slyšet! Ba naopak. Každé přirozeně žijící zvíře chce co nejlépe vidět, slyšet a být spjato s přírodou a prostředím, ve kterém žije. Proč to neděláme my? Vždyť jsme přece lidé obdařeni rozumem a myšlením a považujeme se za vrchol evolučního řetězce! Pokud se na to dívám z tohoto úhlu pohledu, tak musím připustit, že tomu opravdu mnoho nerozumím. Leda, že..... nejsme vyčleňováni mimo tento Svět, ale že tento Svět a planetu Zemi od nás izolujeme sami svým jednáním a činy? 

Vše, včetně sebe zavíráme většinou do nějakých neprodyšných budov z umělých a mnohdy zdraví ohrožujících materiálů. Stavíme samé podzemní města, obchodní centra, podzemní i nadzemní parkoviště pro naše "kovové miláčky". Zvířata, jenž jsou zde na planetě Zemi s námi doma, zavíráme do klecí, chováme je ve velkochovech zavřené na malých, nevyhovujících plochách bez možnosti být venku v přírodě, kde jsou doopravdy doma. Nebo je také ve velkém zabíjíme, protože vlastně překáží našim důležitým, ekonomickým záměrům! Třeba jako nyní v obrovském byznysu při velko-pěstování palmy olejné a nezdravého palmového oleje, který je prakticky z primárně ekonomických důvodů výrobců dáván prakticky do každého výrobku (až na několik vzácných vyjímek) od potravinářského segmentu, přes kosmetický a další lokality. Z obrovských ploch deštných pralesů, které lidé cíleně likvidují nechají novodobí plantážníci zvířata jednoduše pozabíjet, někdy alespoň pozavírat do klecí, aby na uměle vytvořených plantážích člověku nikterak neškodila! Lidé, pokud budou chtít se mohou na některé ze šťastnějších z nich chodit dívat do různých soukromých zařízení a zoologických zahrad, za což si musí samozřejmě zaplatit. Nebo ti bohatší a důležitější si je mohou koupit domů jako domácí mazlíčky. Tak jako tak, je to zase jenom byznys!

Možná, že bychom se opět měli pomalu začít učit žít v souladu s přírodou, jako se to již stává standardem u mnoha rodičů, kteří toto učí již své malé potomky a jdou tak v tomto příkladem ostatním. Nebo bychom se mohli naopak, my dospělí právě od malých dětí něco důležitého také přiučit. Znovu si osvojit přirozené vnímání, hravost, spontánnost, upřímnost......
Co třeba jako děti, začít s rozpoznáváním rozdílů a uvědomováním si souvislostí? Děti ve výchovně vzdělávacích programech NEPZ (nejbohatší ekosystémy planety Země), po mateřských, základních i středních školách v celé ČR hledají rozdíly na různých obrázcích a povídají v kruhu, nahlas přede všemi své pocity, které při pohledu na obrázky mají. Učíme je sdílet své pocity s ostatními. Obecně je zvykem u tak zvaně dospělé populace konfrontovat své mnohdy egoistické názory na určité situace a prosazovat soutěživým způsobem svou pravdu. Ale je potřeba, aby byla vpuštěna do prostoru naší mladé generace nějaká proměna, a když to nedokáží ve velkém rozsahu sami dospělí, třeba to zahájí opět naše děti. Vždyť už s tím tady u nás v ČR máme přece nějaké zkušenosti :-) Jak mnohé takové konfrontace takzvaně dospělých lidí dopadají vídáme denně nejen u politiků po celém Světě, ale i na sociálních sítích, kde se lidé velmi často osočují, nadávají a hulvátsky prezentují své pohledy na určité situace, či názory. Vždyť pravda je přece jenom jedna a to ta moje! 

My děti naopak učíme nejen sdílet a povídat bez studu před ostatními to, co opravdu cítí v dané situaci, ale také je učíme naslouchat, co jiní povídají a jejich názory přijímat takové, jaké jsou. Jen jako jiné názory, bez podněcování soutěživosti k prosazení se, ať to stojí, co to stojí. Děti sdělují své pocity na jednotlivé obrázky a také se dozvídají, jaké to má vše souvislosti. Že výroba mnohých chuťově vynikajících a hojně prodávaných produktů likviduje nepřímo domovy pro neskutečné množství zvířat a ničí nejen naše zdraví, ale také naše společné plíce, deštné pralesy. A jak to vlastně, pokud to chceme zvrátit a napravit, to můžeme společně udělat.

Nelíbí se vám také, jako prakticky všem dětem, celý život zavřené slepice v klecích? Nebo se vám nelíbí zacházení se zvířaty ve velkochovech, na jatkách, či v podobných zařízeních? Tak až půjdete se svými dětmi nakupovat, popovídejte jim o tom, jak a kde vnikají jednotlivé potravinářské produkty a vybírejte produkty od zvířat, která žijí jinak, než v klecích a "továrnách na vajíčka , či maso". A dětem zkuste vysvětlit souvislosti, že pokud bude velké množství lidí kupovat taková vajíčka, či maso z velkochovů, pořád budou existovat takové "továrny na výrobu masa, vajíček i jiných produktů". Každý z nás svým jednáním a chováním denně ovlivňuje vše, co se okolo nás děje!

Dětem se také více líbí telátka a krávy na loukách a ve velkých výbězích, kde si užívají svůj život, než "produkované maso ve velkochovech". Také se vám líbí krávy a telata na zelených loukách? Ano? A kupujete maso od takových producentů, které zvířatům poskytují alespoň určitou volnost, věnují jim lásku a péči, nebo kupujete z pohodlnosti maso v hypermarketech z velkochovů?

Máte zájem a chuť podpořit osvětu pro dospělé i děti v této oblasti? Máte chuť se také podílet na tom, aby byly po městech v ČR praktikovány přednášky o ochraně deštných pralesů a ohrožených druhů zvířat? O tom, co se děje v oblasti ochrany přírody po Světě i tady v ČR a jak denně jednoduše tuto ochranu podpořit? Pojďte se s námi podílet na změně lidského vnímání přírody a živých tvorů. Pokud máte chuť, možnost, nebo víte o někom, kdo by se rád do takového procesu jednoduše zapojil, zde jsou k dispozici informace a možnosti nenáročné, lež velmi důležité spolupráce pro každého z nás.

* klikni na obrázek pro přesměrování









pondělí 19. ledna 2015

DOMÁCÍ, TŘÍFÁZOVĚ KVAŠENÝ CHLÉB - CELOZRNNÝ

Vždy po uveřejnění fotek našeho domácího chleba jsou ohlasy a poptávka po receptu. Dlouho jsem sbírala odvahu ho napsat, protože peču od oka (takže množství je orientační). Nakonec není možno nic pokazit, je třeba držet se zásady, aby těsto bylo řádně propracované, až začne vydávat při míchání zvuky: "pch, pch" :-). Kuchařky, které pečou to jistě znají. Těsto je lepší mít spíše tužší konzistence. Když je dle odhadu, tak akorát, můžeme ho nechat kvasit (kynout). Začínám zadělávat těsto na chleba večer (1.fáze), ráno druhý den (2. fáze) a večer ten samý den (3.fáze), kdy se již dává těsto do forem. Chleba peču ráno třetího dne. Během celého procesu zpracovávání těsta na chleba přidávám velmi důležité ingredience: svoji plnou pozornost u pečení chleba, lásku, pohodu a vděčnost....

PRVNÍ FÁZE - suroviny:
4 polévkové lžíce (vrchovaté) chlebového kvásku (z BIO žitné mouky celozrnné) doma udržovaného
0,5 kg - BIO žitné mouky celozrnné
0,5 l - vlažné vody
Postup:
V míse vařečkou nejprve rozmíchám kvásek s vodou. Pak přisypávám mouku a propracuji na vláčné těsto (lepší tužší konzistence). Pokud chci mít na příště kvásek pro další pečení chleba, odeberu si 4 polévkové lžíce těsta do skleničky s víčkem a uložím do lednice maximálně na 7 dnů. Mísu s těstem přikryji utěrkou a nechám v kuchyni na lince kynout do ráno (cca 8 -12 hod) - záleží na teplotě prostředí.

DRUHÁ FÁZE - suroviny:
0,5l vlažné vody
celkem 0,5 kg ječné (pšeničné, žitné) mouky celozrnné
Postup:
Druhý den ráno je důležité se pustit do druhé fáze, jakmile jsou kvasinky plně "nabaštěné". To poznáte tak, že se těsto začne propadávat. Není však třeba spěchat a na vše je i přes započatý pokles těstě dostatek času. "Hlavně bez stresu holky". Do mísy s těstem naliji vodu, rozpracuji těsto a pak přidávám postupně mouku. Opět propracuji na vláčné těsto (spíš tužší konzistence). Přikryji utěrkou a nechám v kuchyni na lince kynout do večera (cca 8 -10 hod) - záleží opět na teplotě prostředí.

TŘETÍ FÁZE - suroviny:
0,5l vlažné vody
2 čajové lžičky mořské soli
3 čajové lžičky čerstvě drceného kmínu
celkem 0,5 kg ječné (pšeničné, žitné) mouky celozrnné
1 hrst slunečnicových semínek
1 hrst dýňových semínek
1 hrst lněných semínek
Postup:
Do třetí fáze se dám opět, až jsou kvasinky plně "nabaštěné". Do mísy s těstem naliji vodu, přidám sůl, drcený kmín a rozpracuji těsto. Potom postupně přidávám mouku (asi půlku dávky). Znova propracuji a přidám semínka (můžeme přidat i ovesné vločky - nahradíme část mouky). Opět  směs propracuji na vláčné těsto (spíš tužší konzistence) a to už plním do forem na pečení, tak do 2/3 výšky forem. Předtím formy vymažu olejem (někdo rád sádlem, jiný máslem) a vysypu jakoukoliv moukou. Do 2/3 naplněné formy nechám nepřikryté na kuchyňské lince do rána kynout.



POSLEDNÍ FÁZE - PEČENÍ:


Třetí den ráno, až se vytvoří na formách pěkné čepice, je čas chleba upéct. Troubu nahřeji minimálně na 220 stupňů C (kdo má možnost tak na 250 st.C). Peču 10 minut a pak dopékám 50 minut na 160 - 170 stupňů C. Po hodině vyndám formy s chlebem z trouby, nechám je tak 5 minut ještě ve formě a vyklopím na dřevěnou mřížku nebo prkénko, aby chladly. Kváskový chléb je lepší jíst až druhý den po upečení (kvůli lepšímu trávení), ale ještě se nám nepodařilo nezakrojit se, když tak báječně provoní celý byt.....
Vychladlý chléb uchovávám v čisté utěrce ve skřínce. Nedávám do žádného mikroténového sáčku, ani jiného igelitu. Na povrchu je po několika dnech trošku tvrdší, ale jde krásně krájet na tenké plátky a ještě nikdy nám nechytl plíseň. Tento chleba peču nepřetržitě 2 roky a tak dlouho se mě daří i udržovat žitný kvásek. Poslední dobou je velký zájem ochutnat náš kváskový chléb od kamarádů a známých, takže peču průběžně pořád.

Pokud budete potřebovat jakékoliv rady k pečení, které jsem zde nezaznamenala, tak mě klidně kontaktujte. Ráda vám poradím :-)

Přeji dobrou chuť a zdravé trávení domácího kvasového chleba.







pátek 16. ledna 2015

TELEVIZNÍ NOVINY NÁM BLBNOU HLAVU A KRADOU DUŠI

Tak jsem se dnes, 16.1.2015 dostal  po velmi dlouhé době k televizi a chtě-nechtě jsem se nevyhnul slyšet to, o čem se hovořilo v televizních novinách na ČT! Nabízím rekapitulaci z mého úhlu pohledu. Z pohledu člověka, který již toto úžasné médium nesleduje více než 5 let. 

1) Hlavní zprávy o islámu. Asi 10 minut jen o teroristických útocích a bombách. Zprávy o tom, že nám všem v Evropě hrozí velké nebezpečí a hrozba! O tom, že ozbrojenci dělají zátahy po celé Evropě proti teroristům! Ještě chybělo lidi hromadně vyzvat k zákazu vycházení, nebo k hromadnému nákupu zbraní, kdyby už se to náhodou "konečně" spustilo a instituce hromadně vyvolaného strachu a paniky je na Světě!

2) Klesající koruna :-( Dozvěděl jsem se konečně od finančního odborníka, co řídí ekonomiky celého Světa a kurzy jednotlivých měn :-) Jsou to prý spekulace, očekávání a jakékoliv mediálně odvysílané zprávy (kecy) od nějakých známých osobností, kteří něco plácnou a měny se hýbou :D To je úžasný, na jakých pilířích stojí síla hodnot peněz, měn i komodit na celém Světě :-) Do této doby jsem si asi dětinsky myslel, že je to hra na jiné úrovni :-) Ale ať je to, jak je to, jdeme o schůdek níže! Lidičky, peníze ztrácí hodnotu a je potřeba s tím určitě něco dělat!!!

3) No a co následuje? Skvěle zpracovaná reklama na rozhýbání ekonomiky. Několik důležitých zpráv pro veřejnost o tom, co se bude "asi" zdražovat v závislosti na klesající hodnotě Kč. Budou zdražovat počítače, veškeré dovozové zboží, dovolené, hotely ........ Prostě, lidičky, buď své úspory honem rychle utraťte, nebo je investujte. Nejlépe do stříbra, či zlata! To je opravdová hodnota a jistota! Jistota hodnoty, kterou si člověk v rámci svých her vymyslel a zdůrazňoval tak dlouho, že pro většinu lidí asi již praktiky neexistuje vyšší hodnota, či komodita, do které investovat.

Mám z toho husí kůži a dokážu si docela živě představit, co z toho může vyplývat pro běžného občana, který se denně dívá na takovéto televizní noviny?

- JSME V NEPŘETRŽITÉ VÁLCE A BOJI -
- JE POTŘEBA SE POŘÁD BRÁNIT A BOJOVAT - 
- A JE TAK NĚJAK JEDNO S KÝM A PROTI  KOMU, VŽDYCKY SE NĚKDO NAJDE - 
- PENÍZE JE POTŘEBA NEUSTÁLE UTRÁCET NAKUPOVÁNÍM SPOTŘEBNÍHO ZBOŽÍ -
- NEBO INVESTOVÁNÍM, NEJLÉPE DO CENNÝCH KOVŮ A PAPÍRŮ -

Z mého úhlu pohledu je to nádherně propracované a skvělé! Všechna čest těm, co zprávy a ovládání davů lidí řídí. Opravdu, smekám před nimi klobouk :-) Takovou skvělou podprahovou reklamu nemá ani Coca Cola :-)

A co se takhle lidičky zaměřit konečně na jiné hodnoty? Co třeba takhle investovat nejen peníze, ale i něco ze sebe do ochrany přírody a Země? Do ochrany deštných pralesů, které nám všem neskutečně rychle ubývají a bez nich se za nedlouho sami udusíme i se zlatými cihličkami v ruce! Co se třeba zaměřit na ochranu zvířat, které denně "nespočet teroristů" zabíjí a likviduje pro ekonomické záměry a své zlaté cihličky?  Není to jasnější a reálnější, než "kecy" politiků, ekonomů a jiných celebrit denně pohybující s tak zvanými hodnotami zásluhou kolonek v počítačích? 


Co se pokusit z toho snu tak trochu probudit a začít fungovat jinak? Každý máme denně příležitost ke změně!



Níže popsaná "rovnice je o všech známých" a určitě jí podvědomě rozumí i ti, které matematika nikdy neoslovila!




Jsme toliko úzce propojeni s přírodou a Matkou Zemí, jen to ještě mnoho lidí není schopno rozpoznat a plně vnímat, protože se nechají denně ovlivňovat a zaplevelovat vědomě řízenými médii. Nechají se denně odvádět od toho podstatného nesmyslnými a pro život nedůležitými zprávami. Ale ať chceme, či nechceme, jedeme jak lidé, tak další živé bytosti na stejné lodi s názvem PLANETA ZEMĚ a nikoliv na lodi zvané politické a ekonomické hrátky!



Co třeba nějak takhle?





sobota 10. ledna 2015

POLÉVKA Z DOMÁCÍHO KVASOVÉHO CHLEBA

Co s tvrdým domácím kvasovým chlebem? Přece ho nevyhodíme!
Tuto otázku jsme řešili po 5 dnech půstu. Při návratu z půstu byl náš dobrý domácí chléb tak 10 dnů odleželý. Dá se sice s velkým úsilím krájet na tenké plátky a pak pracně žvýkat, ale bylo ho na dva lidi celý bochník. To je až příliš :-). Uvažovali jsme, zda ho rozmočit a pak sníst. Abychom však měli krásný požitek z jídla, chtělo to nápad. Vzpomněla jsem si na "krkonošské kyselo!" To by mohla být přece, tak trošku alternativa.


Potřebné suroviny:

- 6 hrsti na kostky nakrájeného tvrdého domácího, kvasového chleba
- trocha řepkového oleje do hrnce
- 1 petržel
- 1 mrkev

- 1 cm plátek celeru
- 1 cibule
- 3 stroužky česneku
- 2 pol. lžíce majoránky, troška drceného kmínu
- 2 pol. lžíce kvalitní japonské sójové omáčky (Tamari, Shoyu ) - trošku dosoluje jídla
- 1 hrst sušených hub - na 2 hod. namočíme předem
- 2 vejce domácí od sousedů
- zelenou nať petržele pro konečnou úpravu- mořská sůl

Postup:
Do 3l hrnce dáme na dno olej a rozehřejeme. Přihodíme na kolečka nakrájenou cibuli a smažíme. Až začne vonět, osolíme a ještě přibližně 3 minuty restujeme. Potom přidáme na kostičky, nebo kolečka nakrájenou kořenovou zeleninu a vše restujeme, až začne trochu vonět. Přidáme kostičky chleba a houby i s vodou, ve které byly namočené. Vzápětí dolijeme horkou vodou do 3/4 hrnce. Přihodíme ještě utřené stroužky česneku, kmín, přiklopíme poklici a vaříme minimálně 15 minut. Pak rozmícháme v hrnečku 2 vejce se špetkou sole a do polévky zvolna za stálého míchání vlijeme. Necháme provařit asi 5 minut. Nasypeme majoránku. Tu jen lehce necháme probublat a sundáme z ohně. Ochutnáme a dochutíme (zdravou) sójovou omáčkou. Polévka je patřičně hustá a sytá! Můžeme podávat třeba s nasekanou zelenou petrželovou natí .......





Tuto polévku by se dalo uvařit i bez kořenové zeleniny.
Přejeme Vám dobrou chuť :-)


čtvrtek 8. ledna 2015

LIDSKÉ EGO - VRCHOLOVÝ PREDÁTOR PLANETY ZEMĚ!

Lidé, máte ze sebe dojem, že jste vrcholoví predátoři planety Země? Já teda určitě ne!

Podle mě není člověk žádným přirozeným vrcholovým predátorem a jen si na něj hraje! Vždyť k tomu ani není přece přírodou nikterak vybaven. Nemá vystouplé špičáky, nemá drápy, neumí rychle běhat a má problémy chytit i utíkající slepici. Nemá jedové zuby, silné tělo na to, aby svou oběť obmotal a uškrtil, a ani tělo vyvinuté pro život a lovení potravy ve vodě. Nemá ani nic jiného, přirozeného, poskytnuto samotnou přírodou. Omlouvám se. Zapomněl jsem na jedno. Vyvinutý mozek jinak, než mají zvířata a ostatní živé bytosti! Když tak sleduji, co se kolem nás všechno děje, přijde mě spíše přirozené, že vrcholovými predátory planety Země se stala jen lidská nezkrocená EGA, která to duším lidí pouze denně našeptávají a lidé to již považují za přirozenou pravdu! Lidé do role vrcholových predátorů pasovala dle mého názoru jen jejich EGA, která nemají masy lidí ještě pod kontrolou a jsou jimi ovládáni. EGA se nedá zbavit a je naší přirozenou součástí. Ale být ovládáni EGEM, pro mě znamená nebýt plně svéprávnými a hlavně nebýt v součinnosti s přírodou a Matkou Zemí.

Místo pralesů plantáže palmy olejné
Bohužel to ještě velká většina lidí nedokáže plně rozlišit a podle toho to vypadá. Mnozí ti, co už nějak vnitřně alespoň trochu ucítili, že je to jinak, než že jsme ti vrcholoví predátoři, se ale ještě vesměs vezou v programech tohoto systému, ve kterém žijeme. Je jím sice velmi líto těch vykácených pralesů, zničených nádherných divokých přírodních ploch, denně v obludných rozměrech vražděných zvířat, jak v mořích, tak i na souši. Bez citu, rozvahy a vyššího smyslu pro společné dobro.

Hromadný, tak zvaný lov
Sice mnoho lidí vnímá, že zvířata přichází o život nepřirozeným, bezcitným způsobem, ale pokud si před tím zakryjí oči, tak si ten kus koupeného masa z hypermarketu na talíři velmi rádi vychutnají! Ale co by se dělo, kdyby takovým lidem někdo zastřelil jejich domácího mazlíčka s tím, že ho s chutí sní? Fotku povražděných psů a koček na kuchyňském stole v čínské restauraci jsem se však raději do tohoto článku neodvážil dát. Ale proč? Vždyť je to přece přirozené zabít jakékoliv zvíře z pozice největšího predátora planety Země, rozporcovat, usmažit a sníst. Na nás přece nikdo nemá, protože nemáme sice vybavení na přirozený lov pro své přežití, ale zase máme pušky, kovové pasti, sítě v mořích .... a rozum ovládaný převážně egem! Nevnímám problémem v tom, že lidé jedí maso. Ale vnímám problém v tom, jak se maso "vyrábí". V jakých zvířata žijí podmínkách, jak jsou živená, jak je s nimi zacházeno a jak jsou nikoliv s úctou zbavena života ve prospěch života dalšího, ale vysloveně zavražděna!

Dívka se zálibou střílet velká zvířata
Ale co by se dělo, kdyby takovým silným a neohroženým predátorům najednou z ničeho nic někdo vykácel jejich nádherný rozsáhlý sad, protože potřebuje vysadit hospodářské plodiny, které bude ve velkém zpracovávat i přes to, že výrobky z nich nejsou pro lidské organismy zdravé? Myslím, že v tomto případě by lidé najednou začali jednat úplně jinak, protože by jim někdo sáhl na "jejich hmotné statky", na kterých lpí.

Bachyně si dovolila bránit svá mláďata
Říkáme si vrcholoví predátoři, ale když se ocitneme tváří v tvář opravdovému predátorovi, či velkému zvířeti, máme většinou nasr.... v gatích, pokud u sebe nemáme nějakou výkonnou pušku, či kulomet! A kde je přirozené propojení s Matkou Zemí a cit pro začlenění do koloběhu přírody? Ten nám asi někdo sebral. A kdo? Soused? To asi ne. Sebral nám jej neustále se vyvíjený a modernizovaný systém ve kterém lidstvo žije už stovky let a který nám nepřirozeně určuje denní náplň každého dne okořeněnou záští, zlostí, nevraživostí, chamtivostí a nenasytností. A k tomu nám v této moderní době ještě denně přes média říká, co je správné, co si máme myslet a hlavně, co je IN, abychom nebyli před ostatními lidmi za šašky! A naše EGA jásají, jakou mají nádhernou úrodnou půdu pro svůj růst!

Byl jsem se mimo jiné aktivity několikrát za život podívat i na jatkách. To vám povím, zápach smrti, stresu ..... No hnus! K tomu jsme s manželkou žili před několika lety rok na eko farmě a měl jsem tu čet být s mnoha zvířaty od okamžiku jejich narození, do okamžiku jejich nepřirozené smrti. Chodil jsem s nimi na pastviny, pobýval ve stájích a dokonce jsem třeba ovečky a kozy vedl až k člověku, který je způsobem "košér" podřezával a porcoval pro strávníky na maso. V tu dobu jsem jedl maso, ale už jen 1x týdně.

Nevím proč, ale toto co jsem zde denně prožíval mě díky těm zážitkům už nepřišlo nikterak normální. Měl jsem tu čest se z blízka dívat do očí mnoha zvířatům při prvních krocích na tomto Světě po jejich narození. V okamžiku, kdy byly na volných pastvinách, v ustájení a i v okamžiku jejich smrti. Ten rozdíl jejich pohledů mě přivedl na jinou cestu. Protože v jejich pohledu, když jim řezník "suše" podřízl krk a život z nich začal vyprchávat jsem mohl zřetelně číst tato slova! PROČ? PANE BOŽE PROČ? 

Lidé přece nejsou na této planetě proto, aby vše živé, co si neříká a nevypadá jako člověk bez citu vyvraždili a snědli! Nebo rozvrtali planetu a vyndali z ní nerostné bohatství, udělali všude hospodářské plantáže ve jménu zisků a jejich obludných, nepřirozených ekonomických záměrů!!!

Jak by vám bylo?
Neodsuzujme je však za to, co tito lidé činí. Jen pojďme společně takovým lidem s láskou a respektem k nim samým ukázat, jak to doopravdy je. Oni nejsou všichni zlí. Oni jsou jen nevědomí, omámeni a vedeni svým nezkroceným EGEM.

Zkusme si všichni konečně uvědomit, komu opravdu patří příroda, nerostné bohatství a další dary Matky Země. Jen nadnárodním korporacím? Mocnářům, nebo lidským takzvaným lovcům? Nebo všem živým bytostem na této planetě žijících? Howgh.

sobota 3. ledna 2015

Naše cesta k jinému způsobu života a myšlení

Jaká že byla naše cesta k jinému způsobu života a myšlení?


Ten, kdo nás osobně zná, tak ví, že naše cesta ke změně, jinému způsobu myšlení a života nebyla vždy jednoduchá. Mnohdy jsme chodili po cestách, které neměly měkký povrch a velmi často jsme zaškobrtli o kdejaký kámen, spadli do nějaké stoky, či zapadli do bahna. 


O naší cestě, respektive jejím začátku a průběhu trvajícím přibližně 20 let jsme napsali elektronickou knihu - E-BOOK, kterou si každý může jednoduše stáhnout zde, nebo nově na našem blogu a přečíst.


Od doby, kde končí naše popsané vyprávění o naší cestě se za každý měsíc našeho života přihodilo tolik událostí, jako v minulém období za rok, možná ještě déle. Nevěděli jsme v tu dobu, čím to přesně je. Zda zrychlením času, změnou našeho způsobu života, či jinými změnami v celém Vesmíru, které nemůžeme ovlivnit a pořád se všude o nich píše. Bylo, a je to ve své podstatě úplně jedno. Události se dějí a na nás lidech je, abychom si je prožili, radovali se z každého dne a také se z toho, co přichází dostatečně poučili. 


Bylo by to všechno opět na velmi dlouhé psaní o tom, co se dělo dále. Proto jsme velice rádi, že o kousíčku našeho života, který v čase zde pozemském trval přibližně rok, natočila pořad pod názvem Bydlím na Bydlině i Česká televize. Bylo to nádherné období a velmi rádi se vracíme na místo činu k našim přátelům, se kterými si bezvadně rozumíme. Jsou to skvělí lidé a možná, možná, že až jednou budeme mít touhu se někde usadit .....

Zatím jsme však pořád nabiti tím, co se děje každý den okolo nás a tím, jak nyní žijeme. Není to pro mnoho lidí pochopitelné, protože žijeme úplně jiný způsob života, než převážná většina populace. Bez trvalého domova, pravidelných a pro "normální život" standardních příjmů. Neříkáme, že je to pořád jen skvělé a jednoduché a že nám peníze k životu občas nechybí. Ale i tady v ČR žijí lidé, kteří  v případě nouze pomohou a za odvedenou práci poskytnou jídlo, střechu nad hlavou i vlídné slovo. A to je přece velmi dobrá zpráva ukazující pozitivní změnu! Určitě nejsou všichni takový, co by po lidech, kteří v tomto úžasném systému finančně (nikoliv lidsky) zkrachovali házeli jen samé kamení a odsoudili je v okamžiku, kdy je uvidí. Je starou indiánskou pravdou, že "Nemá mě právo soudit ten, kdož v mých mokasínách denně nechodí". A zase, jako i jindy zde platí ten úžasný a velmi poučný vesmírný zákon energie, že to, co člověk ze sebe vyzařuje se mu v zesílené míře vrací zpět. 

Dny ubíhají už možná rychleji, než voda v potoce a my s manželkou spolu žijeme již více než 27 let. Z dřívějšího společného podnikání a soutěživého prostředí jsme po 18ti letech odešli prakticky ze dne na den. Po této části života jsme se však měli tu čest potkat s velikou spoustou úžasných lidí, jak soukromě, tak i u několika velmi zajímavých projektů, kde jsme jakožto dobrovolníci vypomáhali a dělali to, co nám přináší radost a dává nám to smysl z hlediska propojenosti s Matkou Zemí, kterou již mnoho let cítíme, jako naší živou součást. Vnímáme velmi intenzívně její stav a to, jak se lidstvo k této naší Matce chová. Na svých cestách životem jsme už pochopili mnohé. Pochopili jsme, že vše je živé a my lidé, zvířata, další živé bytosti i sama příroda společně jedeme na lodi s názvem PLANETA ZEMĚ. Respektive, že my všichni jsme PLANETA ZEMĚ. 


A tak jak to bývá, lidé si přitahují to, co vyzařují. Na podzim roku 2013 jsme se prvně osobně viděli s představiteli projektu Green Life, kteří přednášeli o tom, jak zachraňují deštné pralesy a ohrožené druhy zvířat. Prostě chrání divokou přírodu na Sumatře a nechávají ji ve své úžasné divokosti bez jakýchkoliv hospodářských, či jiných drastických zásahů. A to nás vnitřně velmi oslovilo. Projekt Green Life a výchovně vzdělávací projekt pro děti a mládež, Nejbohatší ekosystémy planety Země, se včetně Milana a Zuzky, kteří je vytvořili dostali ihned do našich srdcí.

Celý následný rok jsme se s Milanem, Zuzkou a programy na záchranu divoké přírody průběžně společně potkávali na různých místech ČR. C
htěli jsme pomoci dobré věci a jednoho dne slovo dalo slovo a stali jsme se dobrovolníky. A tím vlastně i součástí tohoto úžasného projektu, respektive projektů. Green Life a NEPZ

Takže nyní žijeme dále svůj svobodný způsob života a děláme činnost, která nás naplňuje, baví a dává smyslu nejen nám, ale cítíme, že i planetě Zemi a celému Vesmíru. 

Pojďme prosím společně měnit vědomí, že není ona Země, příroda, zvířata a někde vedle nich, mimo klece žijeme my lidé, ale že jsme všichni jedno a velmi úzce spjati s planetou Zemí! Darujme planetě Zemi a tudíž i sobě samým dárek. Chraňme divokou přírodu na celé planetě! To přece stojí za to, dát dárek Zemi a zároveň zachránit sami sebe!


Petr a Ewa Kvasničkovi

čtvrtek 1. ledna 2015

Zamyšlení nad novými možnosti zoologických zahrad v ochraně přírody

Vážení přátelé, milovníci přírody.
Chceme lidem a všem živým, zvířecím tvorům popřát v roce 2015 mnoho zdraví, lásky a svobody. Jsme zastánci ochrany divoké přírody, ale přes to si velmi vážíme aktivit, které například zoologické zahrady v mnohých případech vyvíjejí a směřují k pomoci živým tvorům a ochraně ohrožených druhů. Přikláníme se a osobně přispíváme k ochraně přírody jinými metodami než je běžné a možné v zoologických zahradách. Necítíme formu zavírání divokých zvířat do zoologických zahrad a jejich ukazování davům lidí v jim nepřirozeném prostředí jako správný a efektivní způsob jejich ochrany a vnímáme, že je tento způsob v lidech po mnoho desítek let ukotvován a již bohužel považován za přirozený.

Je naše povědomí správné, že v zoologických zahradách jsou „vystavená divoká zvířata“ povětšinou v klecích, nebo zavřená v pro ně nepřirozených prostorách a výbězích a lidé jsou tímto podvědomě vedeni k tomu, že je to správný způsob ochrany divokých zvířat? Jsou tato divoká zvířata v tomto prostředí spokojena? Zamysleli jsme se nad tím, zda by právě zoologické zahrady mohly mimo vystavování divokých zvířat a další veřejně známé funkčnosti plnit i jiné potřeby široké veřejnosti a osvěty o ochraně přírody a ohrožených druhů divokých zvířat.

Svět se velmi rychle mění! Poslední desetiletí ubývá závratnou rychlostí díky ekonomickým zájmům hrstky lidí schovaných za nadnárodními korporacemi přirozeného prostředí pro divoká zvířata a s tím jde ruku v ruce nutnost zesílení a efektivní volba ochrany Matky Země a živých tvorů. Toto určitě nevyřeší zavření ani mnoha tisíc kusů ohrožených druhů zvířat za mříže do zoo a jejich umělý odchov v zajetí lidí s nemožností zvířat se navrátit zpět do divoké přírody. To je jako když mnozí dnešní lékaři předepisují lidem prášky a očkovací séra jak na běžícím pásu s tím, že ty nemoci snad nějak oddálí (než pacienti zemřou), namísto toho, aby našli příčinu jejich nemoci a lidem se pomohli opravdu uzdravit. Víme, byznis je byznis a ekonomika je vládcem nad celou lidskou populací, potažmo i nad Planetou Zemí:-(

Bohužel, nenasytnost nenasytných, kteří za devastací přírody a vybíjením zvířat v zájmu svých korporací z našeho úhlu pohledu většinou stojí, je druhem nemoci, na kterou po celém Světě neexistují prášky, očkovací séra, ani ústavy, či jiná zařízení, jako pro lidi s jinými duševními chorobami méně závažnými. Dochází k takovým velkoplošným devastacím přírody, deštných pralesů a nechutnému vybíjení neskutečného množství zvířat, že již není možné déle jenom čekat na to, co se stane a chodit jen občas chvíli zapomenout na realitu do zoologických zahrad, či kouknout na nějaký ten přírodopisný film o krásách divoké přírody!

Ano, ano, příroda je úžasná a nádherná. Ale pokud společně nezačneme aktivně v této věci ihned konat, tak se za několik málo let budeme na ty krásy přírody moci už opravdu dívat jen na záznamových médiích a budeme se chodit tady u nás v ČR procházet už jen třeba do chemicky ošetřených řepkových polí, která jsou však určitě zcela nezávadná lidskému zdraví. Na drahých exotických zájezdech se projdeme třeba v krásném palmovém lese určenému k produkci palmy olejné a budeme si libovat, jak jsou ty palmy nádherně, úhledně vysázené, stejně daleko od sebe, v řádcích dlouhých několik desítek kilometrů.....! Nebo zaskočíme společně do zoologické zahrady a zaplatíme si za to, že se můžeme v klidu a z bezpečí kouknout na živá „divoká zvířata“ a na svačinu si dát pár dobrých čerstvých klobásek připravených z jejich již domestikovaných příbuzných?

Je už málo času! Cítíme, že je nutné se už propojit, alespoň v určitých styčných bodech a vyvinout tak zajímavé interaktivní aktivity, které povedou v první fázi k ozdravení povědomí lidí v oblasti nutnosti zachování divoké přírody a její ochrany! Nikoliv prioritně v rozšiřování klecí a výběhů pro zbytek divokých zvířat kdekoliv na Světě.

Bylo by velmi prospěšné, aby děti i dospělí dostávali třeba v zoologických zahradách denně mnoho přínosných a pravdivých informací. Aby zde měli možnost vyslechnutí přednášek opravdových odborníků z praxe na životní prostředí a ukázat tak na takovémto hojně navštěvovaném místě rodiči s dětmi v jakém stavu se opravdu nachází Matka Země, příroda, populace divoké zvěře na souši i v mořích. A jak to vypadá s lesy a deštnými pralesy, které nám všem umožňují dýchat.

Možná, že by bylo skvělé namísto mnoha stánků s občerstvením postavit v areálech zoologických zahrad nějaké přednáškové sály pro tyto účely a třeba lidem i otevřeně říkat a upozorňovat je, že koupí a pojídáním výrobků například s palmovým olejem ze zdejších občerstvení a obchodů si nejenom vydatně ničí své zdraví, ale přispívají tím na další drancování deštných pralesů a tím i orangutanů a mnoha desítek a stovek v pralesích žijících druhů divokých zvířat, včetně kriticky ohrožených, které jsou vedle těchto stánků zavřeni v klecích a na to vše se musí trpělivě dívat :-(

Třeba také, že tygr, lev, slon, nosorožec, krokodýl, varan, orangutan, šimpanz, had či pavouk a další nádherní tvorové nejsou za mřížemi, či skly v zoologických zahradách proto, že jsou zlí a mohli by člověku nedejbože ublížit. To slýcháme velmi často z úst rodičů, kteří nevědomě i díky televizi od útlého věku své děti tímto navozováním pocitu strachu chrání před tzv. divokými, hladovými a krvelačnými šelmami a jedovatými potvorami se zájmem člověku ublížit! Bylo by možná jednoduché a ekonomicky nenáročné osadit klece a vitríny statistickými čísly, které nikdo mnoho neprezentuje a porovnat, kolik lidí napadne ročně třeba žralok, medvěd, delfín, vlk, tygr a kolik žraloků a dalších tisíce druhů zvířat denně zabije při svých krvelačných výpravách člověk.

Ještě jsme se nezmiňovali o pytlácích. To je velmi smutná kapitola sama o sobě a o jejich nadnárodními korporacemi oficiálně neposvěcených zvěrstvech je psáno mnohé. Ale proč se veřejně také nepíše a v televizních novinách  denně nevysílá o již nezvratných zvěrstvech na přírodě a zvířatech páchané ve jménu ekonomiky a našich denně přeplněných žaludků k vůli umělé honbě za ekonomickými výsledky a zisky?
Třeba i to, že za useknutou ruku orangutana obdrží „dobrý domorodý lovec“ v Indonésii nějaký ten dolar, protože ten orangutan je vlastně škodná, která ničí plantáže palmy olejné a tím ekonomické zájmy velkopěstitelů zdraví škodlivého oleje. Který je ještě k tomu obsažen snad ve všech potravinářských výrobcích? Kdo je vlastně škodná? Orangutani a další divoká zvířata, nebo lidé a jejich nenasytnost? Kde je zdravý rozum? Srdce? Cit? Kde je alespoň pud lidské sebezáchovy při uvědomění, že si sami pod sebou řežeme větve?

Možná se mýlíme, ale nejsou náklady na zařízení, jako jsou zoologické zahrady, alespoň z pohledu vynaložených prostředků na ochranu jednoho živého tvora a jeho zabezpečení v těchto zařízeních naprosto neekonomická? Pomineme-li výtěžnost ze vstupného od lidí, kteří nemají mnohdy možnost viděti žádná divoká zvířata na vlastní oči a budeme-li se dívat na věc jen z hlediska priorit v ochraně divokých, ohrožených druhů zvířat, tak asi ano.

Není lepší a ve svém důsledku daleko ekonomičtější, pro přírodu i Matku Zemi přirozené a jednodušší ochránit rozlehlá území, kde divoká zvířata přirozeně a svobodně žijí a nechat je prostě žít svůj život u nich doma? V divoké přírodě? Proč to nejde jinde a ve velkém, když to prozatím na malé části cca 40 ha jde pár Čechům z Brna v lokalitě rezervace Green Life, kteří ještě k tomu zajišťují úspěšně protipytlácké hlídky na cca 400km čtverečných v NP Gunung Leuser na Sumatře?

Níže popsaná "rovnice je o všech známých" a určitě jí podvědomě rozumí i ti, které matematika nikdy neoslovila.
JEDENZACHRÁNĚNÝ AR DEŠTNÉHO PRALESA (10x10metrů cca 900 Kč) =ZACHOVÁNÍ KOUSKU DIVOKÉ PŘÍRODY NA PLANETĚ ZEMI = DENNĚ KYSLÍKPRO 900 ŽIVÝCH BYTOSTÍ = PŘIROZENÝ DOMOV PRO NESPOČET ŽIVOČICHŮA ROSTLIN.
1 ha deštného pralesa stojí cca 90.000,- Kč. Kolik stojí například postavení a roční údržba výběhu o výměře 1ha v zoologické zahradě? Sta tisíce? Milióny?
Stavíme klece pro divoká zvířata v našich úžasných městech a jejich přirozené území denně necháme naší lhostejností drancovat a ničit? Proč?

Jsme toliko úzce propojeni s přírodou a Matkou Zemí, jen to ještě mnoho lidí není schopno rozpoznat a plně vnímat. Ať chceme, či nechceme, jedeme jak lidé, tak další živé bytosti na stejné lodi s názvem PLANETA ZEMĚ.

Vážení ředitelé, zaměstnanci a další lidé pracující v zoologických zahradách a jiných podobných zařízeních. Víme, že víte oč tu běží a víme, že vy víte, že není již času nazbyt!
Pomozte také vy aktivně chránit divokou přírodu a plíce naší planety a zapojte se do projektu Green Life, či jiných podobných projektů. Příspěvkem ze vstupného, či jiných aktivit, osobně, nebo jiným způsobem. Třeba tím, že budeme společně říkat lidem navštěvujícím zoologické zahrady pravdu o stavu Matky Země, pytláckých zvěrstvech i zvěrstvech páchaných na přírodě a zvířatech ve jménu ekonomiky a velkého bysnysu. Hlavně se prosím zapojte!

Pojďme prosím společně měnit vědomí, že není ona Země, příroda, zvířata a někde vedle nich, mimo klece žijeme my lidé, ale že jsme všichni jedno a velmi úzce spjati s planetou Zemí! Darujme k novému, významnému roku 2015 planetě Zemi a tudíž i sobě samým dárek. Chraňme divokou přírodu na celé planetě! To přece stojí za to, dát dárek Zemi a zároveň zachránit sami sebe!

S úctou

Petr a Ewa Kvasničkovi