Jednoho teplého letního dne mi přišla chuť na pěkně chlazeného zralého melouna. Doma jsme ho neměli a v ,,našem” místním venkovském obchodě také nebyl. Padlo rozhodnutí, že bychom si s manželem pro něj zajeli lesní cestou na koloběžkách, pěkně skrytí před přímým sluncem do 6 km vzdáleného Dvora Králové n.L.. Bylo to trošku bláznivé jet s melounem v batohu na zádech a při každém odrazu cítit jeho váhu. Ale auto nemáme, a v tom horku jet busem s respirátorem na nose? Né, to si raději trošku zasportujeme a o to více si toho melouna vychutnáme.
Vyjeli jsme po lesní cestě, ale nebylo to úplně, jako,, po másle”. Nějak toho dne jsem se nemohla dostat do tempa, často jsme zastavovali. V lese jsme neviděli žádné lidi, až na těžaře dřeva. Také, kdo by tam co dělal v běžné pracovní pondělí kolem poledne? Až na jednu paní jdoucí turistickým tempem, kterou jsme při míjení na koloběžkách pozdravili. Po nějakém čase jsme dojeli k vyhlídkové lavičce, kde se krásně otevírá prostor na celé panorama Dvora a okolí. Tam jsme spočinuli a osvěžili se vodou. Paní nás došla a mě napadlo se jí zeptat odkud jde a kam má namířeno. Paní se zastavila na kus řeči a začali jsme si povídat o životě. Bylo to velmi intenzivní setkání. Během hovoru řekla, že se jí najednou podlamujou nohy a měla potřebu si kleknout. Tak jsme se s manželem nacítili o co jde. Zeptali jsme se, zda stojí o náš náhled na situaci a momentální energie. Paní souhlasila. Svoje postřehy jsme jí sdělili. Byla překvapená z našeho sdělení, že skutečně to o čem jsme mluvili, tedˇ v životě řeší. Nabídli jsme, že jí s tím můžeme společně pomoci. Paní souhlasila. Naše zastávka na lavičce se lehce protáhla a čas najednou přestal existovat. Když jsme s procesem skončili, byli jsme překvapeni, že už je tolik hodin…..
Rozloučili jsme se s předáním kontaktu na nás v případě, že by ucítila potřebu nás
kontaktovat.
Po nějakém čase nám přišel e-mail od nějaké paní. Na popisovanou příhodu jsme
zapomněli. Paní se nám připomenula s poděkováním a krátkou zprávičkou, jak se její život dál vyvíjí a jak jí pomohlo naše setkání.
Proč vlastně tento příběh píšu?
Společně jsme vyhodnotili, že nic není náhoda. Naše cesty se měly protnout. Meloun to byl pouze impuls, jak nás dostat do stejného bodu ve stejný čas, aby se mohlo uskutečnit toto setkání. Delší čas jsme se vědomě izolovali od lidí a svoje dary neuplatňovali. Čas ,,izolace" jsme využili pro vnitřní práci sami na sobě.
Tímto setkáním nám bylo připomenuto a řečeno....
UŽ JE ČAS!
UPLATNĚTE SVÉ DARY A DLOUHOLETÉ ZKUŠENOSTI!
Nastal čas pro naši společnou průvodcovskou terapeutickou práci s lidmi, kteří mají potřebu řešit svoje ,,bloky” na cestě k podstatě bytí.
Nabídl se nám i prostor, kde se můžeme setkávat v bezpečné soukromé zóně, hned vedle našeho bydlení. Tento prostor nabízí i možnost noclehu v garsonce pro zájemce z větší dálky.
Pokud ucítíte potřebu a navnímáte, že Vám skrze naše zkušenosti a naše možnosti může být pomoženo v uvidění řešení a odstranění disharmonií, jsme Vám v pokoře a lásce k dispozici.
Pokud ucítíte potřebu tento přízpěvek dál šířit, jsme ve velké vděčnosti.
Jsme Vám k dispozici na kontaktech:
ewa@prilezitostkezmene.cz
Tel +420 608 700 035
petr@prilezitostkezmene.cz
Tel +420 732 473 890
Ewa a Petr Kvasničkovi
www.prilezitostkezmene.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat