Životní situace dané do života učí člověka uvěřit v sebe samého. Ve svou jedinečnost, která je u každého naprosto nenahraditelná. Tím je možné v nitru sebe už nepodlehnout a nenechat se dále ovládat životními situacemi, emocemi, ostatními lidmi...
Ahoj, říkají mi Seraphim, nebo taky Seraphimka.
Petra a Ewu Kvasničkovy jsem poznala, když žili v Těšíkovské Bydlině, kam jsem zavítala na návštěvu, protože mě moc zajímalo, jak žít jinak, jak se vymanit ze systému a jak Být v souladu sama se sebou.
Při mé první návštěvě mi Ewička řekla: "Čím to, ale mám pocit, že se nevidíme naposledy."
"To já vím.." :) odpověděla jsem.
A jak šel čas, setkávali jsme se tam, kde oni právě byli, v Těšíkově, ve Vile Flora v Praze, na Slapech a teď i při jejich působení zase v Praze.
Petr mě přivedl na myšlenku, abych se i já podělila o svůj životní příběh, jakými cestami se ubíral můj život, kudy vedly mé slepé uličky, jak se ze mne stal člověk, kterým jsem dnes. Netvrdím vůbec, že jsem došla dokonalosti. Možná, že bych to v těchhle letech ani nechtěla, protože jsem pochopila, že cílem je ta Cesta. Je toho tolik, co člověk může objevovat! A já jsem moc ráda, že o to, co jsem prozatím směla objevit já, se s vámi můžu podělit.
Jsem takový lidový vypravěč a mí přátelé mi často říkají, že to snad není možné, co jsem všechno prožila a že by toho bylo na knížku... :)
Knížku zatím psát nehodlám, trvalo by totiž moc dlouho, než by se k vám dostala, a tak se s vámi budu čas od času dělit o své příběhy tak, jak šel život, jak jsem se prokousávala svými životními krachy i úspěchy a co mi z toho všechno vzešlo.
V každém životním okamžiku máte na výběr celou řadu Cest. Vinou se od té chvilky rozhodování jako vějíř. Je jen na vás, která z nich vás momentálně osloví. Jedno je ale jisté:
Jakmile uděláte na té cestě první krok poznání, už není cesty zpátky, musíte jí projít celou.
A to je vlastně dobře. :)
Jmenujeme se Petr a Ewa Kvasničkovi a rádi bychom Vám touto cestou nabídli pro školky a základní školy prvního stupně (optimálně pro 1-2 třídu)
NETRADIČNÍ VÝUKOVÉ PROGRAMY.
Jsme součástí projektu NEPZ - Nejbohatší Ekosystémy Planety Země, jenž je partnerským projektem GREEN LIFE - prales dětem zabývající se ochranou přírody, deštných pralesů na Sumatře a ohrožených druhů zvířat. To vše se zaměřením na výuku a předávání informací nastávajícím generacím k pochopení důležitosti zachování divoké, zdravé, čisté přírody a její ochrany.
Cesty "Green Life" už si také všimla i Česká televize a byl o této Česko-Indonéské aktivitě na ochranu přírody a deštných pralesů odvysílán pořad z cyklu GEJZÍR, na který vám zde přikládáme odkaz:
Pokud byste rádi podpořili další kroky Green Life v oblasti ochrany přírody a zapojili se do spolupráce svou aktivitou ve formě objednání netradičních vzdělávacích programů pro děti, níže je odkaz na objednávku jednotlivých programů pro mateřské školky a ZŠ 1. stupně. Budeme velmi rádi i za spolupráci v jiných aktivitách. Jsme připraveni společně s vámi ukazovat jinou cestu nejen dětem .
Pro bližší informace a objednávky připravených programů pro jaro 2016 klikněte na obrázek.
Pokud máte jakékoliv dotazy, jsme vám plně k dispozici na níže uvedených kontaktech.
Napadlo vás někdy, že si sbalíte batoh s pár věcmi, stan, spacák a vyrazíte na pár týdnů, či měsíců někam daleko, kde to vůbec neznáte? Tak tato myšlenka nás s manželkou napadla už několikrát, ale vždy jsme si říkali, že nemůžeme jet, protože, protože a protože..... V létě roku 2015 nás tato myšlenka opět navštívila a nechtěla se nás pustit :-) S pomyšlením, že zimy jsou tady v ČR již stále více a více nevýrazné, dlouhé a takové chmurné jsme se konečně rozhodli, že vyrazíme někam, kde svítí pořád sluníčko a je tam teplo. Toto rozhodnutí již v nás v tu chvíli bylo zakořeněné a jasné.
Pátrali jsme po destinaci, kam se budeme schopni levně dostat a kde nám bude stačit na komunikaci jen pár slov v angličtině, či jiném jazyce, protože jsme z generace, kde nás ve školních letech cizojazyčný boom obešel obloukem a nyní to horko a těžko doháníme :-) Velmi nás lákaly a nadále lákají destinace, jako je Mexiko, Peru a podobné, kde je cítit moudro starých kultur všude ve vzduchu, protože se o takové kultury trochu sami zajímáme. Baví nás je studovat a aplikovat jejich moudra v našich nynějších životech zde na Zemi.
Naše společná životní cesta s manželkou nás vedla do této chvíle mnoha stezkami, skulinami, přes hory, srázy i údolí. Vedla nás i cestou krachu firmy po mnohaletém podnikání a dalšími podobnými očistnými programy, které nám Vesmír ve své moudrosti a lásce připravuje pro naše hluboké a čisté poznání, kdo vlastně opravdu jsme a co tady na Zemi děláme :-) Žijeme již více než 6 let tak trochu mimo tento systém. To znamená i to, že již nemáme jistoty ve vnějších věcech, jako má veliká většina ostatních lidí a přesto, nebo možná právě proto se cítíme dlouhodobě velmi šťastni a svobodní. Nemáme dům, nemáme byt, nemáme celoroční stálou práci, kam chodíme od pondělí do pátku pracovat, abychom si mohli vše, co chceme koupit. Nemáme již bankovní účty, hypotéky a jistotu ve finančních úsporách, co kdyby .....
Žijeme více, či méně ze dne na den s vědomím, že je o nás pořád a za každé situace naprosto postaráno a že vše je vždy takové, jaké má být. Protože jsou naše finanční úspory na základě výše popsaného vlastně nulové, rozhodli jsme se, že letos pojedeme do destinace, kde by mohl být život zásluhou stálého počasí přes zimní měsíce ve svém důsledku levnější, než zde v ČR, včetně cesty do této destinace. Hledali jsme, hledali a poté vybrali destinaci necelých 5.000 km od našeho bydliště.
A to ostrov Gran Canaria. Hodně jsme si o něm již četli a v mnoha směrech nás zaujal. Nejen stálým počasím, možností nocovat v přírodě, ale hlavně samotným prostředím úžasných hor a energií, které jsme se dočetli, že jsou na těchto ostrovech velmi silné. Dokonce jsme se dozvěděli, že před mnoha a mnoha tisíci lety do těchto míst jezdili meditovat i duchovní z bájné Atlantidy. To je sice jen neověřitelná informace, ale i tak nás tento prostor začal více a více zajímat. Nehledě na to, že na ostrově pobývala nějaký čas i naše dcera, která sem jela pro své životní zkušenosti a velmi se jí tady líbilo. Nu, slovo dalo slovo, informace vedly k rozhodnutí, že letos prostě poprvé v životě jedeme na nějaký delší čas mimo ČR!
Již koncem léta, kdy jsme ještě brigádně vypomáhali na jednom z autokempů u rodné Vltavy jsme zjišťovali ceny letenek a další informace. Dívali jsme se na lety Praha - Gran Canaria a byli jsme překvapeni, jak je to drahé, když nám každý říkal, že je to za pár korun. Nu, zkusili jsme jiná letiště a zjistili, že například z německého Mnichova je na Gran Canaria let několikrát levnější, než z Prahy a to bylo pro nás podstatné. Z Prahy do Mnichova autobusem je to jen cca 400 km a jezdí tam za pár set korun Žlutý expres Student Agency. Z porovnání odletů na Gran Canaria z Mnichova, či Prahy nám docela padla brada. Z Prahy bychom jen na Gran Canaria pro jednoho v té době zaplatili okolo 5-7 tisíc korun a z Mnichova jsme letěli se zpáteční letenkou za pouhé 3.200,-Kč. To je tolik, že za to snad nepřejedete ani napříč ČR :-)
Zakoupili jsme letenky, včetně zpátečních a čekali na čas odletu, který nadešel koncem listopadu 2015. Půjčili jsme si od přátel nějaké nezbytné vybavení, něco málo jsme si zakoupili a nastal den odletu. Autobusem jsme dorazili do Mnichova, kde jsme čekali přibližně 13 hodin na odlet. Ale docela to utíkalo a měli jsme alespoň čas se ještě připravit na to, že až vystoupíme večer na Gran Canaria z letadla, začíná dobrodružství. Bez jakéhokoliv ubytování v tomto pro nás neznámém prostředí. Bez dostatečného umění španělského i anglického jazyka. Bez velkého zázemí finančních prostředků na to si v případě potřeby zakoupit ubytování na pobyt, který činil do odletu zpět 1,5 měsíce. Ale cítili jsme, že je vše tak, jak to má být a že je o nás určitě ve všem postaráno už daleko před tím, než přistaneme. Letadlo přistaveno a můžeme letět :-)
Let byl velmi příjemný, ale i těch drobných cca 5 hodin bylo pro nás dlouhých. Večer v 9:00 tamního času jsme přistáli a ocitli se v prostředí úplně jiném. V Mnichově jsme odlétali za hustého sněžení a zde jsme již mohli ihned zout boty a projít se bosky po ostrově. Ještě ten večer jsme se dopravili do námi vybraného místa určení, a to na jižní straně ostrova. Na místo s názvem Mogan pueblo, kde jsme okolo půlnoci prvně ulehli na karimatky do spacáků k odpočinku bez toho, abychom z ostrova prozatím cokoliv viděli. Ráno jsme se probudili a okolo nás byly vidět nádherné skalní masívy, modré nebe, zahrady s pomerančovníky, mandarinkami .......
Jsme tady! S batohy, stanem, karimatkami bez jídla, s minimem financí a připraveni prožít nádherných minimálně 1,5 měsíce dobrodružství a úplně jiného způsobu života.
Za celé období pobytu na Gran Canaria se nám přihodilo mnoho úžasných událostí, příběhů a poznali jsme zde velkou spoustu nádherných a skvělých lidí. Ozkoušeli jsme si něco ze života tamních obyvatel, které jsme osobně poznali. Ozkoušeli jsme si zde jen tak pobývat v horách i "vydělávat" peníze na pláži s tamními přáteli, abychom si mohli přilepšit. Ozkoušeli jsme si žít v přírodě mimo civilizaci a naslouchat tichu zdejších skal s minimálními zásobami jídla a vody. Ozkoušeli jsme si žít ze zásob jídla, které velké nadnárodní korporace denně vyhazují. Ozkoušeli jsme si pobývat společně v komunitě zajímavých lidí z různých zemí a sdílet s nimi radosti i starosti všedních dní. Ozkoušeli jsme si být na místech se silnou energií, na která jsme při svých výpravách narazili a o kterých jsme před tím četli. Prožili jsme na základě takových energií velmi zajímavé zážitky, které vedly ke spuštění očistných událostí, za které velmi, velmi děkujeme, jelikož nás zase posunuly o kousek dále v poznání, kdo doopravdy jsme.
Vyprávění a fotografií z naší výpravy máme na několik hodin. Vše, co jsme prožili nejde ani plně popsat slovy, ani odvyprávět. Některé zážitky nám zprostředkované samotným Vesmírem byly velmi hluboké a určeny jen pro nás. Ale pokud byste někdo z vás měl zájem o vyprávění s fotodokumentací o této výpravě, jsme připraveni se k vám po dohodě vydat a předat vám maximum informací o tom, co jsme prožili a dokonce vám i nabídnout se příště na takovou výpravu vydat společně s námi. Pokud budete mít i přátelé, kteří by o takovéto výpravě rádi uslyšeli a popovídali s námi, rádi se se všemi sejdeme třeba někde v pěkné čajovně, kavárně, či jiném příjemném prostředí ve vašem městě a se všemi se o zážitky velmi rádi podělíme.
Vážení přátelé, rodičové, učitelky, učitelé, milovníci přírody, zvířat a Života jako takového :-)
Připadáte si den ode dne tak nějak jiní a něco uvnitř vás nutí se vymanit ze systémového života dnešní doby? Máte pocit že vnímáte mnoho z nynějších problematik v oblasti ochrany přírody, zvířat a celé naší planety Země citlivěji než lidé okolo vás? Rádi byste aktivně přispěli ku změně? Máte rádi přírodu, zvířata a nechcete se už jen dívat na to, jak jsou ve velkém rozsahu a systematicky ničeny životní podmínky pro všechny živé bytosti na této planetě a na to, jak se lidé, jakožto živočišný druh více a více oddělujeme od přirozeného běhu života a přírody? Cítíte v sobě potřebu změny, měníte se a vedete k této změně společně s vámi krůček po krůčku i vaše děti? Jste v tomto směru jejich vzorem? Nebo se od dětí sami učíte, jak žít jinak, přirozeněji a volněji, jako jsme se to začali učit od vlastních dětí před lety my sami?
Nebojte se změn. Nejste v tom určitě sami. Podobné pocity má již mnoho a mnoho lidí a my jsme v tom s vámi také. Žijeme s manželkou již přibližně 6 let "jinak" a začínáme v roce 2016 již druhým rokem osobně navštěvovat mateřské školky a základní školy 1. stupně s projektem NEPZ, konkrétně s programem HOVORY S ...... (na tomto odkaze si o programu můžete přečíst veškeré podrobnosti).
Proč děti, školy a mateřské školky? Nu proto, že je daleko těžší cokoliv nového předat lidem žijícím mnoho desítek let zajatých v systému tohoto Světa. Respektive předat se dá v dnešní době cokoliv jednoduše, ale ten příjem a hlavně chuť cokoliv měnit v zaběhnutém životním systému je pro převážnou většinu námi poznaných lidí velmi složité, až nežádoucí :-(
Prozatím máme pro děti vytvořeny dva z celkem čtyřech plánovaných dílů programů, a to HOVORY SE ZVÍŘATY a HOVORY S VODOU A OCEÁNY, které již zná mnoho desítek školek a tisíce dětí po celé ČR z jara a podzimu roku 2015. V průběhu minulého roku jsme také od zástupců různých mateřských školek obdrželi skvělé poznatky, náměty na vylepšení programů, k tomu velmi milá poděkování, ale i některé ohlasy, které byly nepříliš milé, leč proaktivní a také velmi důležité. Takové se týkaly hlavně pocitu některých lidí, že jsou informace a forma námi podávaných informací pro děti příliš složitá, možná i nesystémová. Ze všechny postřehy tímto všem ze srdce děkujeme a jsme za ně velmi vděčni.
Převážnou většinu z těchto postřehů jsme již do programů pro rok 2016 dokázali zakomponovat. A to tak, aby naše volání skrze programy NEPZ o ochraně divoké přírody, hlubokém pochopení důležitosti opětovného, přirozeného propojení se základními principy přírody a nutnosti změny globálního systémového způsobu života oslovilo lépe, pochopitelněji, příměji a jednodušeji ještě větší skupiny dětí, ale i dospělých po celé ČR.
Vše jsme vylepšili a pozměnili tak, aby děti i dospělí ještě lépe a přirozeněji ucítili, že vše okolo nás je živé. A že je zcela normální se nejen k lidem, ale i ke zvířatům, rostlinám, vodě, horám a všemu, co nás denně obklopuje chovat jako k živých bytostem. Že je dobré, milé a potřebné se naučit opět za vše pro nás denně používané a tím pádem "obyčejné" děkovat.
Prosíme vás tímto o podporu aktivit projektu NEPZ a doporučení těchto programů na školy, školky a další organizace, které znáte, či o nich máte povědomí.
V tento čas se rozběhla veliká diskuse a velmi hodně příspěvků po sociálních
sítích k problematice hořící Indonésie a deštných pralesů. Jsem osobně zděšen tím, co se děje, v jakém rozsahu a velmi mě to bolí u srdce. Ale na druhé straně jsem vlastně velmi rád, že dochází konečně k nějakému významnému impulzu i pro doposud spící lidi, kteří do této chvíle řešili spíše jen své pohodlí a neuvědomovali si závažnost toho, co se děje a s jakým obludným záměrem je vše činěno.
Každý den se setkávám s lidmi, kteří se více a více podivují nad tím, jak mohou mnohé výrobní, nadnárodní společnosti v rámci svého byznysu hubit vědomě přírodu a vyrábět výrobky, které podkopávají lidské zdraví a pomalu nás trávit s plným vědomím tohoto faktu, aniž by se nad tím pozastavily.
Jednou jsem byl svědkem toho, kdy maminy v supermarketu společně při nákupech diskutovali o nadnárodních společnostech a rozčilovaly se nad situací dnešního Světa a nad kvalitou potravinářských výrobků. A hle! Ve svých nákupních košících měly maso z "koncentračních táborů pro zvířata", zvané velkochovy, pečivo a jiné výrobky plné éček, pořádnou porci čokolád MILKA a jako bonus velké akční balení "vynikající pomazánky NUTELLA" obsahující, jakož i většina ostatních výrobků v nabídkách dnešních výrobců čehokoliv k jídlu a kosmetiky, pořádnou porci palmového oleje. Dost možné právě produkovaného v lokalitách již dříve záměrně zničeného deštného pralesa v nyní hořící Indonésii.
A zde si kladu otázku. Proč to dělají? Mají tito lidé vůbec povědomí o tom, co činí?! Možná tyto výrobky kupují jen proto, aby svým dětem udělali velikou radost jako záplatu za to, že nejsou mnozí skoro celé dny doma a musejí vydělávat peníze v nějaké práci, třeba i pro podobné nadnárodní korporace, o kterých se před okamžikem bavili. Možná vědí, co kupují a co tím podporují, ale je to pro ně pohodlné a snadné. Nebo nemají při svém pracovním vytížení čas, nakoupí vše co jim i dětem chutná a svůj díl odpovědnosti si kompenzují alespoň tím, že nadávají na ty zlé nadnárodní koncerny?
Ano, těch důvodů může být velké množství, ale pokud lidi nezačne cokoliv omezovat v jejich osobním životě, většinou jsou ke všemu lhostejní stejně, jako ti lidé z výše zmíněných nadnárodních společností drancující celou planetu Zemi. Jejich soukromých sídel se to také ještě možná netýká! U nich doma ještě nehoří. Hoří zatím jen deštné pralesy kdesi v Indonésii, tam, kde "jen vydělávají" na své živobytí! Vždyť pro mnoho lidí je to byznys jako každý jiný a ještě k tomu mají výrobky s příměsí tohoto oleje velikánský, celosvětový odbyt? Prostě byznys, tržní hospodářství, né?!
Také je možné, že lidé, kteří kupují svým dětem produkty s palmovým olejem, éčkama, rafinovaným cukrem a dalšími látkami, které nás prokazatelně pomalu otravují a způsobují nám nemoci jen nevědí co činí? To je z mého úhlu pohledu možné považovat za "pouhou nevědomost", možná spojenou s lidskou pohodlností a leností si informace v dnešním internetovém světě získat. Převážná většina lidí žije ještě takovýto způsob života, kdy z pohodlnosti a strachu odevzdali systému ve kterém žijí odpovědnost za sebe sama potravinovým nadnárodním společnostem, bankéřům, právníkům a systému státního aparátu........ prostě MATRIXU. No, Bůh s nimi :-)
Co vy? Zelenou, nebo červenou?
Je však i mnoho lidí, kteří vědí co se děje a přesto stále nechtějí, či nedokáží změnit svůj život například jen tím, že budou ignorovat výrobky, jejichž výrobou je cíleně likvidována planeta Země, hromadně hubeny milióny zvířat a lidé velmi systematicky a vědomě tráveni. Znám i mnoho lidí, kteří denně třeba jedí maso, ale pokud se v televizi jen na okamžik objeví záběr na zvíře ve velkochovu, či na jatkách, tak odvracejí tvář a zacpávají si uši. No a za chviličku si jdou dát dobrý salám, nebo řízek. Tam však cítím, že jde již o vědomou spoluúčast na likvidaci naší Matky, planety Země. Takoví lidé mají podle mě naprosto stejnou odpovědnost jako ti, kdož zapalují pralesy, zabíjejí hromadně milióny zvířat po celém Světě a spolu-páchají tím vědomě největší genocidu od dob vzniku této planety.
Vážení přátelé. I když to bude znít možná pro mnohé plnoleté jedince divně, i přes to sem s plnou odpovědností a vědomím napíši. Pojďme se učit od našich dětí! Po mnohých snahách o diskuse z tzv. dospělými lidmi o stavu naší planety, dalších problematikách dnešního Světa a o způsobu, jak to změnit jsme s manželkou zjistili, že tudy cesta nevede. Dospělí lidé jsou již mnohdy velmi intenzívně pohlceni a chyceni systémem ve kterém žijí a ten je velmi vědomě a cíleně denně odvádí od života v souladu s přírodou a sami se sebou a zbavuje je přirozeného citu.
Velmi se těším na okamžik, až lidé konečně pochopí, že jsou jakožto "voliči" a "spotřebitelé" tou hlavní hybnou silou všech politických režimů, projektů malých i velkých společností, které jakožto výkonná síla těchto politických režimů ničí přírodu, hubí nádherná zvířata a tráví naše organismy. Až potom se může něco významně změnit. Vše je jen v nás samotných a jakmile změníme sebe sama, náš pohled na Svět a náš dennodenní životní styl, změní se i Svět okolo nás.
My lidé jsme ze své podstaty tvůrci! Každý máme denně právo a možnost tvořit. Denně svými myšlenkami a činy ve hmotě ovlivňovat to, co se okolo nás i na druhé straně planety Země děje. Máme do jisté míry denně možnost ovlivňovat, co se děje s přírodou, Matkou Zemí, se zvířaty a nakonec i s ostatními lidmi. Vždy a všude se děje vlastně jenom to, co jako lidstvo sami chceme a dovolíme, aby se dělo. Tak proč si vůbec stěžovat na to, jak to okolo nás funguje, či nefunguje? Vše sami ovlivňujeme a vytváříme, i když si to ani neuvědomujeme a přesto, nebo právě proto necháváme hrstce lidí za nás, a bez nás rozhodovat, a mnohdy ve velkém ničit, namísto našeho přirozeného, proaktivního, niterně přirozeného procesu tvoření a spolutvoření v souladu s Matkou Zemí.
Tvoříme denně každým okamžikem a ani o tom nevíme. Tvoříme vlastně například i tím, co a kde nakupujeme. I tím, co a jakou formou spotřebováváme a využíváme. Planeta Země však vypadá tak, jako bychom si tento náš dar tvoření nějak mnoho neuvědomovali, nebo ho ignorovali! Jako bychom byli někde zavření. Odděleni od okolního Světa, od přírody i zvířat. Jako bychom byli někde v osaměním zavřeni za sklem a koukali se , co se to tam venku vlastně děje....... Jako bychom měli nějaké klapky na očích a viděli jen na několik metrů před sebe. Pokud takové klapky na očích máme, kdo nám je dal? My sami? Nebo někdo jiný?
Ještě jsem se nesetkal v přírodě s žádným tvorem, který by sobě samému v tomto směru cokoliv omezoval. Zakrýval si oči, aby něco neviděl, či si zacpával uši před tím, co nechce slyšet! Ba naopak. Každé přirozeně žijící zvíře chce co nejlépe vidět, slyšet a být spjato s přírodou a prostředím, ve kterém žije. Proč to neděláme my? Vždyť jsme přece lidé obdařeni rozumem a myšlením a považujeme se za vrchol evolučního řetězce! Pokud se na to dívám z tohoto úhlu pohledu, tak musím připustit, že tomu opravdu mnoho nerozumím. Leda, že..... nejsme vyčleňováni mimo tento Svět, ale že tento Svět a planetu Zemi od nás izolujeme sami svým jednáním a činy?
Vše, včetně sebe zavíráme většinou do nějakých neprodyšných budov z umělých a mnohdy zdraví ohrožujících materiálů. Stavíme samé podzemní města, obchodní centra, podzemní i nadzemní parkoviště pro naše "kovové miláčky". Zvířata, jenž jsou zde na planetě Zemi s námi doma, zavíráme do klecí, chováme je ve velkochovech zavřené na malých, nevyhovujících plochách bez možnosti být venku v přírodě, kde jsou doopravdy doma. Nebo je také ve velkém zabíjíme, protože vlastně překáží našim důležitým, ekonomickým záměrům! Třeba jako nyní v obrovském byznysu při velko-pěstování palmy olejné a nezdravého palmového oleje, který je prakticky z primárně ekonomických důvodů výrobců dáván prakticky do každého výrobku (až na několik vzácných vyjímek) od potravinářského segmentu, přes kosmetický a další lokality. Z obrovských ploch deštných pralesů, které lidé cíleně likvidují nechají novodobí plantážníci zvířata jednoduše pozabíjet, někdy alespoň pozavírat do klecí, aby na uměle vytvořených plantážích člověku nikterak neškodila! Lidé, pokud budou chtít se mohou na některé ze šťastnějších z nich chodit dívat do různých soukromých zařízení a zoologických zahrad, za což si musí samozřejmě zaplatit. Nebo ti bohatší a důležitější si je mohou koupit domů jako domácí mazlíčky. Tak jako tak, je to zase jenom byznys!
Možná, že bychom se opět měli pomalu začít učit žít v souladu s přírodou, jako se to již stává standardem u mnoha rodičů, kteří toto učí již své malé potomky a jdou tak v tomto příkladem ostatním. Nebo bychom se mohli naopak, my dospělí právě od malých dětí něco důležitého také přiučit. Znovu si osvojit přirozené vnímání, hravost, spontánnost, upřímnost......
Co třeba jako děti, začít s rozpoznáváním rozdílů a uvědomováním si souvislostí? Děti ve výchovně vzdělávacích programech NEPZ (nejbohatší ekosystémy planety Země), po mateřských, základních i středních školách v celé ČR hledají rozdíly na různých obrázcích a povídají v kruhu, nahlas přede všemi své pocity, které při pohledu na obrázky mají. Učíme je sdílet své pocity s ostatními. Obecně je zvykem u tak zvaně dospělé populace konfrontovat své mnohdy egoistické názory na určité situace a prosazovat soutěživým způsobem svou pravdu. Ale je potřeba, aby byla vpuštěna do prostoru naší mladé generace nějaká proměna, a když to nedokáží ve velkém rozsahu sami dospělí, třeba to zahájí opět naše děti. Vždyť už s tím tady u nás v ČR máme přece nějaké zkušenosti :-) Jak mnohé takové konfrontace takzvaně dospělých lidí dopadají vídáme denně nejen u politiků po celém Světě, ale i na sociálních sítích, kde se lidé velmi často osočují, nadávají a hulvátsky prezentují své pohledy na určité situace, či názory. Vždyť pravda je přece jenom jedna a to ta moje!
My děti naopak učíme nejen sdílet a povídat bez studu před ostatními to, co opravdu cítí v dané situaci, ale také je učíme naslouchat, co jiní povídají a jejich názory přijímat takové, jaké jsou. Jen jako jiné názory, bez podněcování soutěživosti k prosazení se, ať to stojí, co to stojí. Děti sdělují své pocity na jednotlivé obrázky a také se dozvídají, jaké to má vše souvislosti. Že výroba mnohých chuťově vynikajících a hojně prodávaných produktů likviduje nepřímo domovy pro neskutečné množství zvířat a ničí nejen naše zdraví, ale také naše společné plíce, deštné pralesy. A jak to vlastně, pokud to chceme zvrátit a napravit, to můžeme společně udělat.
Nelíbí se vám také, jako prakticky všem dětem, celý život zavřené slepice v klecích? Nebo se vám nelíbí zacházení se zvířaty ve velkochovech, na jatkách, či v podobných zařízeních? Tak až půjdete se svými dětmi nakupovat, popovídejte jim o tom, jak a kde vnikají jednotlivé potravinářské produkty a vybírejte produkty od zvířat, která žijí jinak, než v klecích a "továrnách na vajíčka , či maso". A dětem zkuste vysvětlit souvislosti, že pokud bude velké množství lidí kupovat taková vajíčka, či maso z velkochovů, pořád budou existovat takové "továrny na výrobu masa, vajíček i jiných produktů". Každý z nás svým jednáním a chováním denně ovlivňuje vše, co se okolo nás děje!
Dětem se také více líbí telátka a krávy na loukách a ve velkých výbězích, kde si užívají svůj život, než "produkované maso ve velkochovech". Také se vám líbí krávy a telata na zelených loukách? Ano? A kupujete maso od takových producentů, které zvířatům poskytují alespoň určitou volnost, věnují jim lásku a péči, nebo kupujete z pohodlnosti maso v hypermarketech z velkochovů?
Máte zájem a chuť podpořit osvětu pro dospělé i děti v této oblasti? Máte chuť se také podílet na tom, aby byly po městech v ČR praktikovány přednášky o ochraně deštných pralesů a ohrožených druhů zvířat? O tom, co se děje v oblasti ochrany přírody po Světě i tady v ČR a jak denně jednoduše tuto ochranu podpořit? Pojďte se s námi podílet na změně lidského vnímání přírody a živých tvorů. Pokud máte chuť, možnost, nebo víte o někom, kdo by se rád do takového procesu jednoduše zapojil, zde jsou k dispozici informace a možnosti nenáročné, lež velmi důležité spolupráce pro každého z nás.
